Karibské tance
Karibské tance jsou salsa, bachata a merengue, učíme je v našich Ladies kurzech a v kurzu pro páry s názvem "Salsa" a na soutěžní úrovni ho dělají i naše páry a sólo dívky v tanečním klubu.
Salsa
Salsa je pravděpodobně nejoblíbenějším kubánským tancem. U nás patří do karibských tanců (někdy uváděna v latinskoamerických tancích). Z hudebního hlediska je salsa složitou směsí historických kubánských tanečních forem, jako jsou son, danzon, guajira, guarachá, mambo, ča-ča, dohromady s kolumbijskou cumbiou a portorickou bombou. Do tohoto bohatého koktejlu rytmů byla přimíchána energie a vitalita americké hudební scény s její jazzovou a rockovou tradicí.
Poprvé se tento tanec objevil na Kubě v 30. letech minulého století, do popředí zájmů širší veřejnosti ale až v 60. letech. Do USA se salsa dostala s přistěhovalci z Latinské Ameriky.
Dnes nejen párový tanec, dá se tančit i sólově či ve skupinách.
Hlavní styly salsy jsou Kubánská, Linea, Casino Rueda, LA salsa, NY salsa
Bachata
Bachata je dominikánská populární kytarová hudba ve 4/4 taktu. Je to také dominikánský tanec oblíbený po celém světě. Základ bachaty je cítit v jejích rytmech, harmoniích a melodiích. Dominuje jí rytmus bolera, ale ovlivňují ji i jiné druhy hudby jako kubánský son, dominikánské merengue, mexická ranchera (rančera).
Charakteristický zvuk bachaty vytváří skladba nástrojů (2 kytary, basa, bongo a guiro), ale dnes se velmi často tančí na (ne vždy kvalitní, ale o to populárnější) remixy současných R'n'B skladeb. Bachatu lze rozdělit do těchto několika základních stylů:
Dominikánská Bachata, bachata Sensual, bachata Mundial
Merengue
Merengue je národním tancem Dominikánské republiky, odkud také pochází.
Merengue je tanec, který se tančí párově i samostatně v pochodovém 3/4 rytmu a vyznačuje se svou houpavostí a rytmičností.
Tento tanec si oblíbili začátečníci, jelikož základní kroky jsou tak jednoduché, že je lze tančit takřka ihned.
Původ tanečního stylu merengue je nejasný, snad vznikla z kubánského tance zvaného urpa nebo upa Habanera, který někdy mezi roky 1838 a 1849 přišel do Santo Dominga. Každý takt hudby tanečníci doprovodí krokem vpřed, vzad nebo do strany. Taneční krok je provázen výrazným zhoupnutím pánve, což tanci dodává smyslný charakter, a často i složitými gesty rukou.
